O tom, jak je život v Jižní Americe zajímavý, a daleko víc

  Dekadentní, nedekadentní, seru na to. Nejsem Villon abych nadčasově bavil lidi svým nesmyslným životem, a ten kdo mi řekne, že Villon měl smysluplný život, dostane pádlem po hlavě. Minule jsem skončil u pátku, to znamená, že víkend, pondělí a úterý jsou na řadě pro uvedení do síně slávy.

  Hrozně rád bych vám něco řekl o sobotě, ale moje hlava zeje stejnou prázdnotou jako regály na chlast v Tescu, takže když řekneme, že jsem v sobotu nic nedělal, nebudeme daleko od pravdy, pokud se teda nepočítá cesta na poštu, bezmyšlenkovité procházení centra nebo jezení. Touhle vyzevlenou sobotou jsem se dokonale připravil na neděli, kterou jsem naprosto celou strávil v pyžamu, protože jsem se celý den učil. Bylo to neuvěřitelné, fascinující a tak dál, celý den jsem se učil a ono mě to bavilo, bez urážky, takový pocit jsem nezažil ani nepamatuju, vyjma přípravy na maturitu, kdy jsem se učil znaky uměleckých slohů (jo, já jsem ten kluk co maturoval z výtvarky, ukažme si na něj prstem, možná proto jsem se nedostal na UK). Pořád se utvrzuji v tom, že přesně tohle jsem chtěl dělat, a nemusím se ani nějak zvlášť přemlouvat, přichází to docela samo, aby taky ne, když na vás zničehonic v učebnici čumí Steve Jobs, v ruce hrdě držící iPhone 3G, a vy máte příležitost si přečíst, jak brilantně zvládal svůj všichni-chcou-jabka marketing a kolik se toho od něj můžou všichni naučit. Protože jsem knížkou jenom listoval a tahle kapitola byla tak daleko, že jsem ji nemusel číst (a co dělat nemusím, to nedělám), přivedlo mě to na myšlenku, že vůbec nechápu, proč 95% studentů v mojí škole má MacBooky, když veřejné mínění hlásá, že jsou tak na hovno. Pravděpodobně to je tím, že jsou studenti tak hloupí, nechali se obalamutit Apple marketingem a na konci studia to pochopí, prozřou, zahodí ty krámy a slavnostně si koupí notebooky na kterých pujde jednoduše vyměnit baterka a budou mít vevnitř, se vším kompatibilní, windows. To jen tak stranou. V neděli navečer jsem si ještě udělal vycházku do obchodu, abych se trochu protáhl a nadýchal čerstvého vzduchu, a že jsem výše psal, že jsem strávil celý den v pyžamu? Já nelhal, zkuste jít někdy do obchodu v pyžamu, je to super.

  V pondělí jsem poznal, že ta škola to se mnou myslí vážně a já bych se měl zamyslet, jestli tam chci vážně vydržet, což bych měl, protože mám docela dlouhou nájemní smlouvu na byt, nebo se chci vrátit domů, kde bych mohl leda tak jít pracovat, z čehož mi naskakuje husí kůže jen když si to představím (ve skutečnosti nejsem tak zparchantělý, už se tady poohlížím po nějaké brigádě, holandský systém je totiž velmi dajný, pokud odpracuju minimálně 32 hodin měsíčně, můžu dostat příspěvek od státu na studium až 500€ měsíčně, to nemluvím o platu min. 8€/h). 

  A tak si dělám projekty, píšu eseje, píšu tady ten nesmysl (pracovní název) a žiju obyčejný vysokoškolský život jako každý druhý, který jenom není tak ............. (doplň si sám) aby o tom takhle veřejně vypravoval.

PS: Doufám, že se vám líbí můj nový headline, dal jsem si s ním fakt záležel, v životě jsem odbyl jen málo věcí tak moc jako tuhle!