Nedostal jsem se na UK: XI-XIII. den

XI. den

Pondělí 3.9. kdy všichni školáci museli jako burlaci zpátky do škol se mě vůbec nedotklo, ne, že bych ten den nešel do školy i já, ale spíš je mi veškeré dění natolik vzdálené, že ani těch pár statusů na facebooku mě nijak nezasáhlo. Jediná věc, která mě v pondělí opravdu oslovila, je proměna mého bývalého gymnázia. Se svými někdejšími spolužáky můžeme jenom zlostně supět a dupat do země, proč tu šedivou bábu na postu ředitele nemohli vyměnit už minulý rok (nebo dřív, protože Vasevič se na to místo třásl už pěkných pár let, co si budem nalhávat, že jo) a my si taky mohli užít těch sedacích pytlů na chodbách, billiardu, stolního fotbalu, wifi, knihoven na chodbách, nápojových automatů a ostatních pitomostí, které k životu ve škole vůbec nepotřebujete, ale když tam jsou tak to může některé povzbudit k tomu, že nebudou za školou 3 dny v týdnu, ale třeba jenom 2, vy víte o kom mluvím! Pokud vás to nějak zajímá, můžete se podívat tady, jde vidět, že si pan ředitel dal záležet a vzal to od podlahy, protože článek ve vás vzbudí jen dva pocity: a) MGO je nejlepší a já jsem tupec, že mé dítě chodí jinam; b) MGO je nejlepší, kéž bych měl dítě, protože kdybych ho měl, hned bych ho dal na MGO.
Ať chápete řádky výše jakkoliv, a ať jsem je já myslel jakkoliv, držím p.prof. mgr. Vasevičovi palce, ať se jeho sen splní, protože už mu chybí jenom kousek, za to všechno co udělal si to zaručeně zaslouží, jsem rád, že jsem chodil kam jsem chodil, protože ten článek je opravdu povedený, taky bych chtěl umět takhle psát.
A co se týče mě, měl jsem první hodinu, kdy jsem se učil, hodinu a půl pracovat s photoshopem mě vážně bavilo, určitě mnohem víc než počítat příklady. Po škole jsem ještě šel nakoupit do Alberta, ačkoliv jsem se trochu červenal a cítil jako důchodci, kteří bojují v Kauflandu o poslední kilo pomerančů zlevněné ze 130kč na 20kč, vychytal jsem všechny 50% slevy a 1+1 gratis díky čehož jsem za svoji narvanou tašku neplatil 25€ ale jen 13€, a pak že tu je draho!

XII. den

V úterý jsem nemusel do školy, takže jsem se nezmohl na nic jiného než se flákat po Haagu, jedinou důležitou věc, kterou jsem udělal bylo to, že jsem si oficálně otevřel holandský bankovní účet, víte, já bych to sám nikdy od sebe neudělal kdybych nemusel, je to další papírování, starost a tak dál, a kdo mě zná, ví, že si chci všechno maximálně ulehčit a řešit věci prakticky a kompaktně (což je vlastně v naprostém rozporu s tím, že jsem vůbec v Haagu), jenže...
Celý holandský systém je strašně jednoduchý, máte čipovou kartu, většinou Maestro, a s touhle kartou platíte všude všechno, a když říkám všude všechno, tak tím myslím všude všechno, bez holandského bankovního účtu ani nemůžete mít mobilní tarif, nebo vlastní internet v domě (třeba já ho kradu sousedům a už mě to krajně nebaví, mají ho strašně pomalý). Ve škole se dá platit jenom čipovou kartou: tisk, restaurace, kavárna, vstup do fitka (který mě zajímá asi tolik jako Václav Klaus a jeho názory na globální oteplování), s bankovkama si tady doslova můžete leda tak vytřít prdel. Tak stejně nemůžete v obchodě zaplatit obyčejnou MasterCard kartou (přijde mi to silně nefér, vždyť mají tak skvělé reklamy a na zdejším trhu nic nevydělají, na druhou stranu je pravda, že jsem tu nikde reklamu na MasterCard ani neviděl), buď čipovka nebo cash, takže prosím, až za mnou pojedete a nebudete chtít tady vybírat eura z bankomatu s poplatkem, dovezte si rovnou cash.
Jo a ve městě jsem potkal týpka co byl až chorobně podobný na Edwarda Cullena, dokonce byl i bílý jak stěna.

XIII. den

Jsem photoshop pro! Ne nejsem, samozřejmě že nejsem, ale jako jediný ze třídy jsem musel dostat těžší projekt na vypracování, protože asi vypadám, že tomu rozumím, já hraju na pokus omyl, nemůžu za to, že zrovna dneska to tam víc padalo než ne. Naštěstí mají sousedi tak pomalý internet, že se mi stránka s tutorialem jak můj projekt vypracovat ani nechce načíst, takže mám solidní omluvu, proč to zítra nebudu mít hotovo. Spíš si ale myslím, že mě svědomí dožene a já místo na 12.30 pujdu do školy už na 10.30 a dvě hodiny se tam s tím budu pachtit místo toho abych ještě sladce spal, i když ani to by se pravděpodobně nestalo, protože každé ráno mi slunce, skrz okna a mé průsvitné závěsy, pere přímo do ksichtu a já můžu na klidný spánek zapomenout už v 7.30, na závěsech jsem zjevně neměl tolik šetřit.
Každopádně všechno zlé je k něčemu dobré a místo piplání se s photoshopem jsem napsal tady těch několik desítek nedekadentních řádků, za které bych si už teď dal facku, protože jsem ráno u snídaně četl hudební recenze Kaye Burianka a tomu říkám promptní dekadence a zábavné čtení, ne já, usmrkanec v Haagu, takže díky že mě čtete, haha.
PS: Dneska jsme si uvařil první férový oběd!